V pátek 23. března 2012 byla slavnostně otevřena výstava pod názvem “Socialistický realismus: Československo 1948 – 1989”, organizovaná nadačním fondem Eleutheria a italským partnerem, Azienda Speciale Villa Manin, ve výstavních prostorách Villy Manin di Passariano (Udine).

Výstava přibližuje prostřednictvím více jak stovky děl - obrazů, soch a grafiky jeden samostatný, ucelený umělecký směr, který vznikl a dokumentoval období socialismu v Československu. Záštitu tomuto projektu poskytlo Ministerstvo zahraničních věcí Italské republiky, Velvyslanectví České republiky v Římě, Velvyslanectví Italské republiky v Praze, dále pak Hlavní město Praha a Italský kulturní institut v Praze. Majestátní prostory Villa Manin, která bezesporu patří k nejvýznamnějším kulturním a historickým památkám severovýchodní oblasti Itálie, jsou dodnes místem kulturního dění friulské oblasti. Carlo Goldoni popsal Villu Manin včetně rozsáhlého parku, který vilu obklopuje, jako “obývací pokoj hodný krále” a tento majestátní dojem si objekt uchoval až doposud. Pravidelně se zde konají výstavy, kongresy, koncerty a další kulturní akce na mezinárodním poli, což plně dokazuje dosavadní velice krásná a působivá retrospektiva děl Edvarda Muncha.

Kurátory výstavy jsou Dott. Genny di Bert, arch. Ottaviano Maria Razetto (jenž je současně autorem návrhu koncepce výstavy a výstavních prostor) a pan Francesco Augusto Razetto. Výstava je rozdělena do dvou sekcí a představuje dva různé pohledy na tento umělecký směr; na jedné straně je to chronologická analýza vycházející z podstaty, že celý tento umělecký směr vázaný na epochu socialismu je ve skutečnosti rozdělen do dvou období. První z nich, od počátku padesátých let až do konce let šedesátých, bychom mohli definovat jakožto určitou formu snahy o vybudování nové společnosti, jejíž koncepce se zaměřila na socialisticky laděného člověka; toto první období pak je následováno obdobím let sedmdesátých, kdy se jakákoliv snaha o dosažení socialistického snu střetává s problémem národa, který zažívá tíhu diktatury. Pilnému pozorovateli neujde “osamělost a utrpení” patrné v řadě děl, která i přes rigorózní propagandistickou schematičnost vyjadřují pocit bolesti, zoufalství a beznaděje plynoucí z nenaplnění snů a nadějí.

Výstava dává ovšem i jiný pohled, je jakýmsi diachronickým srovnáním různých lingvistických výrazů socialistického realismu. V tomto ohledu rozlišujeme dva odlišné tématické celky: Pracovní prostředí a Propagandu. První část je věnována zobrazení prostředí dílen, továren, polních prací a člověka-dělníka tvořícího, který plní svoji sociální roli doby.

Druhá tématická část je věnována propagandě počátku padesátých až šedesátých let, která opěvuje socialistický model člověka budovatele, bojovníka a ve všeobecné rovině pak ideál, který se formuje v rozmezí let sedmdesátých a osmdesátých, pro které je tak typický strohý, rétorický aspekt.

V rámci výstavy byla prezentována též publikace – katalog obsahující příspěvky odborníků na slovo vzatých - kritiků umění, a to hned ve třech jazykových mutacích (v italském, anglickém a českém jazyce) a barevné reprodukce veškerých vystavovaných děl.

Tato výstava je situována záměrně do friulské oblasti severovýchodní Itálie, které mělo silnou historicko-kulturní vazbu se středoevropskou oblastí.

Slavnostního zahájení výstavy se zúčastnila řada čestných hostů, mezi nimi prezident regionu Friuli Venezia Giulia pan Renzo Tondo, Jeho Excelence velvyslanec České republiky v Římě pan Petr Burianek, Jeho Excelence velvyslanec Italské republiky v Praze pan Pasquale D’Avino, primátor hl.m. Prahy pan Bohuslav Svoboda, kulturní atašé regionu Friuli Venezia Giulia pan Elio De Anna, ředitel Italského kulturního institutu v Praze pan Paolo Sabbatini, ředitel Národní galerie v Praze pan Vladimír Rösel, mimořádný komisař Azienda Speciale Villa Manin pan Enzo Cainero a prezident nadačního fondu Eleutheria pan Francesco Augusto Razetto.