Odbornou porotou bylo vybráno celkem dvanáct umělců do 40 let jakožto výraz neustálého hledání pravdy, osobnosti, dnešní energie a nastavení budoucích hodnot. Těchto dvanáct umělců se stává protagonisty dnešního kulturního počitnu, který čerpá sílu a hodnoty právě v různorodosti jejich tvorby. V každém díle je patrna svoboda projevu, která předurčuje jejich kreativní vývoj. Různorodost forem a tvůrčího pojetí těchto umělců zobrazuje dostatečně obsáhlé umělecké panorama v rámci dnešního experimentálního umění. Emoční napětí je společným průvodním jevem všech těchto autorů. Každý tvůrce si klade za cíl dosáhnout vlastního ideálu, který jde nad rámec klasického pojetí a ztvárnění krásy a uměleckých směrů. V pochybnosti hledají životní harmonii a způsob, jak znázornit její absenci. Existenční rozdílnost a kolektivní myšlení jsou nedílnou součástí každého hledání, která je často vázána na hluboké individuální potřeby.

Výrazový styl, ve kterém nacházíme minimalismus či neklid, znamení protestu či hmotové kompozice, toto vše jsou smyslové vjemy, kde klasické pojetí krásy není již prvotní potřebou, ale zobrazuje sociologické vnímání jakožto nedílný prvek současné produkce. Tichý protest, ve kterém k sobě “přičichne" vůně uměleckých deviací, které jsou si vědomy absence jistých forem, díky nimž by se podařilo vytvořit “perfektní” dílo. Sláva nedokonalosti.....

Tets Ohnari ovlivňuje textury, které vlastní lehkou, vibrační linií vytvářejí celé mapy. Dílo nazvané "Linie a prostor No.3" (2013), zrcadlí odlesky vodní hladiny jakožto zdroje života. Vrací nás to do času hledání ostrova či civilizací, které doposud nebyly objeveny. Dodává potřebné vyvážení mezi manuální tvorbou sedmnáctého století a představami o budoucnosti v představách. Ohnari, stejně tak jako velcí cestovatelé dob minulých, se “plavil” světem, až dorazil do Prahy. Použitý materiál, sklo, byl obzvláště důmyslně zvolen, neboť je znázorněním “kontaminace” rozličných tradic.

Objevování, které se “zračí” v díle nazvaném "Manebimus 2013": dvě okna – zrcadla, které mezi sebou zrcadlový dialog. První z nich náhodně rozbité (pocta díle “Il Grande Vetro” autora Marcela Duchampa), zatímco druhé je dílem autora Ohnari, s neuvěřitelnou, orientální přesností, La prima si è frantumata casualmente (omaggio al Grande Vetro di Duchamp..) mentre la seconda e' realizzata da Ohnari con pazienza certosina, sicuramente tutta orientale, hodna srovnání s mistrovským dílem středověkého kaligrafa.

Také díla dalšího z autorů, Jakuba Nepraše, pojednávají o životě, jsou jakousi vizuální připomínkou silných emočních chromatických a formálních prožitků. Zvuk, světla, diskuse pojednávající o umění. Jeho video collage "Babylon Plant" z roku 2006 je klíčem k poznání vztahu mezi umělcem a prostředím, vizí a pocitem, myšlenkou a akcí. Myšlenková reflexe vyplývá z estetického ztvárnění. Jakési filtry, přes které lze umění vychutnat. Posvátnost vývoje těla a duše, duchovna a materiálna, emocí a reálna, toto všechno jsou metody, prostředky četby. Smyslová tvorba oslovuje přihlížející a soustřeďuje na sebe jejich pozornost: mimo samotné zdání oslovuje též estetickou podstatu, pohyb.

Dalším z představujících autorů je Ondřej Oliva: jeho díla "Ungodly fruit II" (bronz z roku 2011), "Ungodly fruit I" ( hlliník, rok 2010) a "Aggressive stance" (2011). Síla pramenící z těchto děl je patrná jak při bližším pohledu, tak z dáli. Pakliže se díváme s odstupem, ve středové perspektivě, objevíme formu připomínající podobu rakety, jakéhosi vesmírného korábu, který je znázorněn dvěma velkými vidličkami (pop ztvránění), které svírají jakousi rudou masu, beztvarý “blob”, který je těmito nůžkami fixován. Téma prostoru a materie (hmoty) je ztvárněn také v jeho dalších dvou dílech v bronzu a v hliníku. V těchto dvou se objevuje kruhová forma, pohyb, vztah mezi plným a prázdným, je ještě více explicitní. Materiály si přivlastňují prostor, vzniká tak další materie, respektive aerodinamický obal děl, které nás nutí k zamyšlení se nad sociální i technologickou evolucí lidstva.

Jan Kaláb žije obklopen koulemi. Mezi těmi, které představil v rámci výstavy, je dílo nazvané "Revealing a blue sphere" (2013): malovaná koule zavěšená v prostoru, jakoby připravená k vypuštění do éteru, jejíž vznik je dílem jediného nespoutaného, volného dechu v trojrozměrném zobrazení "Alternate planes in white" (2012). Nemohou nás minout vzpomínky na příběhy vyprávějící o geometricko- vesmírných výzkumech (zejména Fontana) a inspirace v optickém vjemu. Práce, která se soustředila mezi čtverci a kruhy. Rozměry. A dále ještě, uvnitř jednoho modrého kruhu ("Inside a blu circle" , 2013), skok na plátno, tah barvou, která se přetváří, mění směr, jako by opisovala křivky stále se měnícího života, ročních období, tak jako autor znázornil v díle nazvaném "June" (2013): oko návštěvníka spočine a je svázáno pohledem umělce, jeho očima vně a uvnitř tohoto díla. Pohledy, vize.

Jakub Matuška (Maška) tvoří sprejem scény, které inscenuje městský život. "Tram" (2010), "City" (2011) a "Adventure Playground" (2011), tak autor nazval svá díla, která se představují v rámci výstavy. Obraznost, popisná syntéza, která překračuje pravidla stanovená perspektivou. Vize, každodenní úryvky ze života pohybující se mezi tragickým a komickým podtextem, překrývající se příběhy, jejichž dějištěm je společnost. Sen a realita, které nás vedou k zamyšlení se nad dnešním dnem právě plynoucím. Každodennost plná energie. Tyto práce přitahují a katapultují návštěvníka do jakéhosi vnitřního chaosu, kde každý něco hledá. Městský rozměr, jehož protagonisty jsou reálná stvoření, někdy načrtnutá, která žijí společně s metafyzickými stvořeními. Skutečné street-artové umění vysoké symbolické a umělecké hodnoty.

Matěj Rejl maluje olejovými barvami, občas s příměsí akrylátu, jak dokládají jeho díla nazvaná "Draper - Majta" a " Draper -Vojta" "Linda" (2013). Nejmladší z vystavujících umělců je portrétista; ve svých dílech snoubí techniku malby s pečlivým, detailním studiem výrazů a pohybů člověka, které vzájemně propojuje. Výsledkem je zcela jedinečný, emočně propracovaný detail.

V dílech nazvaných "Jakub" (2011), "Jakub 3" (2012) a "Bathtub Vana" (2013) zachycuje další z autorů, Jan Mikulka, daný okamžik, moment, momentální výraz. Tyto okamžiky, zachycené v malbě, jsou svědectvím okamžiku, dílem, které je schopno putovat v místě i čase. Je to mistrnný příklad umění, které si ve své současnosti udrželo vazbu na tradiční evropské malířské techniky, ale zejména ideologický odkaz s hyperrealistickým americkým uměleckým proudem. Český umělec se od tohoto proudu liší méně “studeným” provedením, a to i přes preciznost při použití široké barevné palety.

Tón v tónu, střídání nálad - to jsou plátna dalšího z autorů, Zdeňka Trse. Olejové a akrylátové barvy se mísí v díle nazvaném "Sphere II" (2013), "Landscape" (2011) ed Horizon (2011). V jeho dílech se prolíná šero s jasem, překrývají se, objem je docílen širokou barevnou škálou či stínováním, která dává vyniknout hloubce. Abstrakce, kde krajina žije, byť zahalena do “malby a malby.” Pro umělce je přesnost zcela zásadní pro dosažení kýženého estetického výsledku. Díky použití šedé Trs dokázýal nastínit vizi černobílého světa, i když v pozadí ponechal barevnost; barvy existují tedy na pozadí, ale, byť s podivem, nevystupují na povrch.

V dílech MartinaMatouška je neformální materie prvotní. Je zde zastoupeno hned několik různých technik, což dokazují díla nazvaná: "Untitled" (2013 a 2012) a "Still life in mark" (2013). Autor širokosáhlým gestem rozděluje plátna. Tahy štětcem a hmotové agregáty se střídají s maximální vyvážeností. Široká okna vedoucí do míst, která se zdají být vzdálená, jejichž obrysy jsou rozmazané, téměř nezřetelné. Je zde patrna také fyzická síla, silná vazba, téměř tělesná, mezi rukama autora a jeho díly, určité forma úsilí při samotném vytváření děl jako následek konfliktu mezi efemérní myšlenkou a dlouhodobým projektem.

Základní barvy, umocněné jejich intenzitou, vynikají v dílech Hany Babak. Použití různých technik se objevuje jak v dvourozměrných dílech (zejména pak v díle nazvaném "Sea of red" r. 2012), tak i v samotné instalaci.Od samotného počátku, prostřednictvím manipulace a gest, vznikají v jakési “vířivé cirkulaci” díla různých forem a tvarů. Hmota je vytvarována tak, aby vyzařovala silný vnitřní náboj.

Různé techniky a materiály, předměty jakoby vytržené z kontextu, toto jsou díla autora Martina Kocourka, z nichž uveďme příklad "Landscape" r. 2011- světlo, filtrační prvek mající zásadní význam při utváření objemových vizí, nejen prosvětluje, ale je i zároveň pohlcováno dalšími prvky. Kritika i poesie snoubící se v duši umělce. Ostnatý drát vycházející z vlajky ("Flag II" r. 2008), okna do historie, věci hledané, najité, realizované...vše je posunuto do jiné roviny. Dominuje koncepční pojetí, avšak nelze potlačit potřebu funkční estetiky. autora L'aspetto concettuale e' predominante, ma il bisogno di un'estetica funzionale. Je naděje pro tohoto autora, že se současný svět přetvoří do světa lepšího?

Genny Di Bert

(kurátorka nadačního fondu Eleutheria)